Diagnóza diabetes - základní informace nejen pro cukrovkáře
Cukrovka neboli diabetes je jedno z dalších chronických onemocnění, u kterého zažíváme v moderní společnosti nebývalý nárůst. Jak je to možné? Vždyť ještě před pár desítkami let se jednalo o onemocnění poměrně výjimečné a přitom dnes pravděpodobně každý zná alespoň jednoho cukrovkáře ve svém okolí. Situace nyní dokonce vypadá tak, že dle statistik si tímto onemocněním prochází kolem 8,5 % celé evropské populace, což vyjádřeno konkrétními čísly znamená přes 56 milionů evropských diabetiků.
V článku se dozvíte:
- Proč diabetiků přibývá?
- Rozdíl mezi diabetem 1. typu a 2. typu
- Strava, prevence a léčba cukrovky
Diabetes jako „epidemie“ moderní společnosti
Všechna fakta zmíněná v úvodu vybízí k položení si otázek: „Co se stalo? Proč je diabetes v dnešní době tak častým onemocněním?“ Asi nebudete překvapení, když při odpovědi na takovou otázku budu muset na první místo postavit změnu životního stylu populace. Mnohem vyšší výskyt tohoto onemocnění souvisí nepochybně s tím, jak jsme během posledních pár desetiletí dramaticky změnili způsob svého žití a stravování. Nejvýrazněji je to patrné u diabetu mellitu 2. typu, avšak ani ten 1. typu, který je autoimunitního původu, se nezačal vyskytovat hojněji jen tak znenadání.
Pojďme si před vysvětlením, jak k rozvoji těchto onemocnění dochází, nejprve ujasnit, jaký je vůbec mezi diabetem 1. typu a diabetem 2. typu rozdíl, protože i to jsou zásadní informace pro pozdější uchopení změn ve svém životním stylu a potenciálnímu zmírnění nemoci.
Cukrovka 1. typu
Diabetes 1. typu je autoimunitním onemocněním, kdy vlastní imunitní systém napadá buňky slinivky břišní a v důsledku toho nejsou tyto buňky schopny efektivně produkovat inzulin. Inzulin je hormonem, jež zajišťuje snižování hladiny krevního cukru a umožňuje glukóze vstup do buňky, kde může být následně zpracována pro produkci energie. V případě, že jsou buňky slinivky poškozovány a nemohou tak produkovat inzulin, dochází dlouhodobě k vyšším hladinám cukru v krvi a glukóza prakticky není na místě, kde má být, což následně působí nejeden problém v rámci úplně celého organismu.
K diagnóze tohoto onemocnění dochází typicky u dětí a mladých lidí a nejčastějším řešením klasické medicíny je poskytnutí inzulinu v injekční formě, který je třeba si aplikovat pravidelně během dne spolu s kontrolou stavu krevního cukru.
Vzhledem k tomu, že se jedná o autoimunitní onemocnění, je třeba zmínit i to, co může být příčinou toho, že se náš imunitní systém rozhodl bojovat proti vlastnímu tělu. Logicky to přece nedává smysl, že by se tělo chtělo samo ničit. Dochází k tomu nejčastěji z důvodu nahromadění velkého množství toxické zátěže už od matky během těhotenství. Jednou ze změn, kterou jsme jako společnost v posledních pár desetiletích zažili je abnormálně vysoké množství látek v našem prostředí, které jsou pro náš organismus zcela nové a škodlivé. Všechny tyto toxiny z kosmetiky, čisticích prostředků, antikoncepcí, plastů apod. se hromadí v různých tkáních v těle a imunitní systém na ně samozřejmě reaguje, aby je odklidil z těla pryč.
Nemalou roli v tom samozřejmě hraje i změna v rámci naší stravy, protože naši předci ještě před 100–150 lety neměli k dispozici nejrůznější průmyslově zpracované potraviny plné neznámých látek – tedy to, co je bohužel častou součástí stravy nás mnohých. Tato strava narušuje také integritu střevní stěny, kde v důsledku těchto vlivů dochází k narušení spojů mezi buňkami, které se od sebe vzdálí a střevní sliznice je tak propustnější, což umožňuje vstup patogenním bakteriím a nestráveným molekulám ze střev přímo do krevního řečiště. I na to je nucen reagovat imunitní systém – spouští obranu, která však může mířit na různá místa, jako jsou klouby (revmatoidní artritida), játra (autoimunitní hepatitida), nebo právě slinivka (diabetes 1. typu).
Cukrovka 2. typu
Po dlouhé rozpravě o vzniku 1. typu diabetu, pojďme si říct ještě trochu teorie, ale už jen lehčí, nebojte! Jak se oproti tomu liší diabetes 2. typu? K rozvoji cukrovky 2. typu dochází postupně v průběhu života jednotlivce s ohledem na jeho životní styl. Prakticky to vypadá tak, že se postupně přilévá do poháru, až už přeteče. Tak dlouho člověk holduje sladkému a vystřeluje svůj krevní cukr opakovaně do výšin, až už to slinivka nezvládne. Ta totiž musí reagovat na tuto stravu, protože produkuje inzulin, aby dostala glukózu do buněk. Představte si to asi takto – pokud budete milovníky pizzy a budete ji mít 5x denně, každý jeden den, jak dlouho vás to bude bavit? Jak dlouho, než ji začnete odmítat? Stejně je to s glukózou, buňkami a inzulinem. Když člověk stimuluje produkci inzulinu moc, buňky si vybudují rezistenci a nereagují na něho efektivně.
Zdravý životní styl je prevencí i léčbou
Jak dochází k rozvoji obou typů je odlišné, důsledek je však stejný. Znamená to ale snad, že už s tím nemůžeme vůbec nic dělat? Vůbec ne! Jak vyplynulo z řádků výše, mnoho symptomů úzce souvisí s přístupem k našemu tělu a tím pádem i s životním stylem – pohybem, spánkem a stravou.
Strava diabetika by ideálně neměla stavět na sacharidech – tudíž žádné sladkosti a ideálně ani žádné průmyslově zpracované potraviny, které všeobecně poškozují zdraví každého. Ideálně by měla být sestavená z přirozených potravin, kde bude dostatek zeleniny všech možných barev a druhů, kvalitních živočišných tuků, masa, kvalitních mléčných výrobků, vajec a dalších základních surovin. Zkrátka to, co bylo běžně konzumováno i našimi předky, žádná velká věda!
Pokud budeme svůj jídelníček stavět na základních potravinách, přirozeně nebudeme sahat ani po různých „dia“ formách průmyslově zpracovaných potravin. Velmi často u nich totiž narazíte na informaci, že jsou bez přidaného cukru, nachází se v nich však celá škála umělých sladidel a jiných nepřirozených látek, které například narušují střevní mikrobiom a ve velké míře škodí i zdraví jater. Vyhněte se tak maltitolu, sacharinu, aspartamu, nebo sukralóze. U diabetiků i u těch, kdo si chce dlouhodobě udržet zdraví, je vhodné omezit příjem cukru v jakékoliv podobě a ideálně oslazovat pouze přirozenými zdroji, které neškodí trávení a mají i určitou nutriční přidanou hodnotu. V malém množství lze sladit přírodními sladidly, jako je například xylitol, ale vůbec nejlepší možností je sladit pouze a jen přírodou - medem, sladkým ovocem, nebo stévií a kokosovým cukrem, avšak ani s nimi to není radno přehánět a brát je spíše jako zpestření jídelníčku.
Do dezertů tak pro oslazení přidejte nejlépe naše datle, nebo švestky.
Datle medjool patří mezi nejoblíbenější a nejvyhledávanější odrůdu mezi datlemi a chutnají i těm, kteří datlím zrovna neholdují! Mají přirozeně sladkou chuť s bohatými tóny karamelu a dokonalou konzistenci vhodnou i pro přípravu RAW dezertů. Neobsahují žádný přidaný cukr a nejsou ošetřeny oxidem siřičitým SO2.
Švestky ashlock jsou vysoké kvality, čerstvosti a bez pecek, takže je jejich zpracování opravdu velmi snadné. Hodí se do kaší, smoothies a při pečení, vaření do sladkých i slaných pokrmů. Neobsahují žádné přidané cukry ani SO2.
K tomu je samozřejmě vhodné zaměřit se v rámci životního stylu na dostatek pohybu a skutečně kvalitní spánek, kterému předchází večerní rutina ideálně s blokací modrého světla, protože regenerace těla je i zde obrovsky důležitá.
TIP: O tom, co způsobuje všudypřítomné modré světlo, se dočtete v našem článku Co stojí za častou únavou a jak se s ní vypořádat?.
Výše uvedené návyky mohou zpříjemnit život v mnoha směrech nejen diabetikům, a dají se rozhodně považovat i za skvělou prevenci rozvoje tohoto čím dál rozšířenějšího onemocnění. O svá těla je zapotřebí se starat dlouhodobě, o to víc, pokud už v nich došlo k nějaké nerovnováze.
